Náš chov - poznámky z deníku, na pokračování
2013
Zápis 1.3.
Dnešního dne jsme získali do chovu krásnou asi jeden rok starou samičku. Bohužel nám prodejce při předání nebyl schopen říci o jaký poddruh se jedná a z které přírodní lokality pochází. Při odjezdu nám sdělil, že sjistí z jaké lokality pochází. Pokud bude známa lokalita, zjistí se i o jaký poddruh se jedná. Dále jsme si vyjednali i samce. Pro veverku jsem postavil voliéru o rozměru 2 x 2 x 1 m. (DxVxH) viz. fotoalbum. Veverka se nejprve napila, něco snědla a vylezla na spodní větev, kde pozorovala dění v obývacím pokoji. Pak slezla na zem a opět pila a jedla. Takto se to několikrát opakovalo. Asi po hodině vylezla na horní větev a přeskočila na hnízdní budku. Když se zhaslo v obýváku, tak veverka zalezla do jedné z hnízdních budek, kde zůstala až do rána.
Zápis 1.3 - 3.3.
V těchto dnech veverka postupně prozkoumala a to detailně všechny části voliéry, vše očuchala a zdá se že si dobře zvyká na zajetí a pohyb v okolí voliéry. Dobře přijímá veškerou předkládanou potravu. Aktivní je zejména ráno, při svítání a večer.
Zápis 4.3.
Dnešního dne, jsme ráno odebrali trus a odvezli ho k MVDr. Hnízdovi, k rozboru. Ještě tentýž den jsme znali výsledek rozboru, ze kterého jsme se dozvěděli, že veverka má kokcidie+++. Dnes jsme se také spojili telefonicky s p. Řehákem ze Zoo Děčín, který nám sdělil některé zajímavé informace o chovu. Dále jsme ho poprosili, zda by nám nepomohl s determinací veverky.Poslali jsme mu fofografie a nedočkavě čekali, až se ozve.
Zápis 6.3
Dnes jsme konečně obdrželi odpověď ze Zoo Děčín od asistenta zoologa Mgr: Tomáše Ruse. V té stálo, že fotografie zaslal Chrisovi Kibbeyimu, který se zabývá monitorováním těchto veverek. Pan Kibbeyi uvedl, že nikdy neviděl u tohoto druhu žluté pruhy místo bílých. Dále uvedl, že se pravděpodobně jedná o poddruh rafflesii z jižní Sumatry. Jsme z toho docela překvapení a jsem zvědavý, jaké zbarvení bude mít samec, kterého jsme si objednali. Už se na něj nemůžeme dočkat. Dne jsme také po domluvě s několika veterináři, zahájili léčbu samice Sulfacoxem. S podáváním léku není žádný problém, neboť veverka Deisy (jak jsme jí pojmenovali) přijímá potravu i z ruky a k tomu jsme zjistili, že jí chutná jahodový jogurt a tak jsme na malou mističku dali lžíci jogurtu a do něho vpravili Sulfacox T. Víčko jsem držel v ruce a během chvilky byl jogurt pryč.
Zápis 7-8.3
Pokračujeme s podáváním léku, vše probíhá bez problémů. Deisy je čilá, žere vše, co jí předkládáme, žádné průjmy ani řídkou stolici nemá.
Zápis 9-11.3
V těchto dnech jsme léčbu přerušili. Deisy se jeví vpořádku.
12-14.3
Od 12. do 14 opět podáváme Sulfacox, rovněž bez problémů. Po těchto etapách léčby, tuto přerušíme na tři týdny a celý proces znovu zopakujeme. Nutno podotknout, že jsme z toho byli trochu vystrašeni, ale dle dostupných informací od veterinářů a ze Zoo, je většina veverek dovezených z přírody napadena vnitřními nebo vnějšími parazity a je nutné je přeléčit. V přírodě jim většinou nevadí a žijou s nimi v určité symbioze a klinické příznaky se neobjeví. Vlivem stresu, který je způsoben odchytem a převozem se tyto bakterie přemnoží a pak to může být problém. Proto je důležité dát nová zvířata do karantény, odebrat od nich vzorky trusu a moče a zaslat je k rozboru. Důležitá je také při manipulaci se zvířaty a věcmi, se kterými přicházíme do styku hygiena rukou, aby jsme nepřenesli parazity do stávajícího chovu.
.
Zápis 8-16.4
V této době jsme znovu zahájili opakované přeléčení Sulfacoxem a veverka by měla být úspěšně vylečena. Znovu odebereme trus, který pošleme na rozbor, abychom měli jistotu, že léčba skutečně proběhla úspěšně. Veverka jinak dobře přijímá potravu, přičemž neustále dává přednost ovoci, před směsí pro veverky a oříšky. Do nich se pustí tehdy, když už v misce žádné ovoce není. Velmi ryche si zvykla na chod v obývacím pokoji a ani při úklidu voliéry se nechová nijak divoce. Buď mě v klidu pozoruje na hnízdí budce, nebo když se přiblížím těsně k ní, buď vleze do budky odkud mě sleduje, nebo skočí na vedlejší větev, nacházející se nad zemí a zase mě sleduje. Z ruky si pamlsky bere, dokonce mi očichává prsty, ale pohladit se nenechá. Jednou mi dokonce vzala prst mezi zuby, ale naštěsti usoudila, že prst není k snědku a pustila ho.
Zápis 13.5 - 9.6.
U Daisynky se neděje nic zvláštního. Dobře papá, dokonce, když čistím voliéru, sedí na jedné větvi a pozoruje mě. Už neběhá jako o závod. Jsem rád, neboť jeden chovatel veverek mi nedávno sdělil, že se jeho samec veverky uhodil dvakrát o stěnu voliéry a uhynul. Jinak elektrikářských pásků si nevšímá, hold není to přírodní materiál. Šestého června jsme si dojeli do Zlína pro další samičku prevostovky k soukromému chovateli. Dali jsme jí jméno Terezka. Je stejně vybarvená, jako Daisy, ale o něco menší. Dle chovatele pochází z jeho chovu a je napářená. Dále uvedl, že by do 14 dnů, měla porodit. Tak jsme moc zvědavý, neboť nám nepřipadá, že by tomu tak bylo. Uvidíme. Terezku jsme umístili do menší klece, dle chovatele je na ní zvyklá a veverky zde dobře rodí. Je pravda, že je v kleci klidná a když jí čistím a dávám dovnitř jídlo nijak nejančí. Ještě jeden rozdíl mezi nimi je, a to ten, že Terezka vydává, takové skřiplavé zvuky, podobné skřípání zubů, kdežto Deisy se zvukově ještě neprojevila.
Zápis 9.6. - 4.7.
V tomto období se u Terezky nic zvláštního neodehrálo. Konečně jsem dodělal nové voliéry pro veverky a tak jsme Terezku, do jedné z nich vypustili. Bylo vidět, že se jí libí, začala radostně skákat po celé voliéře a důkladně si prohlížet obě hnízdní budky. Druhý den ráno jsme však zjstili, že se jídla ani nedotkla a po Terezce ani památky. Kouknu na budku, která je blíže k předni stěně a vidím, jak se občas pohne konopí a kokosové vlákno uvnitř. Asi tri dny nevylezla přes den vůbec, pouze jsme vždy ráno zjistili, že zase začala jíst, neboť miska byla celá vyjedená. Předevčírem a dnes však na chvíli vylezla i přes den. Je to zajímavé, neboť tyto veverky jsou aktivní přes den, s největší aktivitou ráno a navečer. Se Charlottkou máme podezření, že asi porodila. Bohužel však neslyšíme žadné zvukové projevy, charakteristické pro narozená mláďata. Nechceme jí však rušit a tak žijeme v naději, že tomu tak opravdu je. A tak nezbývá než čekat, co se bude dál dít.
Zápis 6.7
Dnes ráno byla Terezka venku z hnízda a vypadalo to, že se jí dovnitř nechce. Se Charlottkou jsme se dohodli, že to risknem a do budky se podíváme. Bohužel žádná mláďata v budce nebyla. Nedá se nic dělat, musíme sehnat samce
7.7. - 31.12.
Tak se nám konečne podařilo sehnat začátkem prázdnin samce . Máme ho od Chovančíka. Dostal jméno Chipp. Vypustili jsme ho do voliéry, sousedící s Terezkou. Samec je velice pěkný s upravenou leskou srstí. Od začátku velmi dobře jedl a snědl skoro vše, co jsme mu nabídli. Nejprve jsme ho drželi asi měsíc od Terezky. Když se přes pletivo okoukali, vpustil jsem ho přes přepouštěcí okénko k Terezce. Měl jsem trochu obavy, aby si něco neudělali, ale byly neopodstatněné. Kromě očucháváni se nedělo vůbec nic. Netrvalo dlouho a po několika dnech spolu spali v jedné budce. Všichni jsme si oddychli.
2014
Zápis 25.1 - 27.1
V těchto dnech jsem několikrát spatřil, jak se spolu honí a to i v druhé části voliéry. Chip vždy když ho pustím k Terezce, tak okolo ní začne skákat, vydávat skřípavé zvuky a vše okolo Terezy očichává. Pak se přiblíží k Terezce až na dotek a jakoby se o ní otírá. Pak jde k jejímu ocasu a začne jí čichat v oblasti pohlavních orgánů. Tereza vždy při tom zvedne ocas a po krátkém očicháváni na ní Chip ze zadu naskočí. Naskočení vždy trvalo několik vteřin. Takto se vše opakovalo dokola. Byli jsme radostí bez sebe. No jsme moc zvědaví, jestli se páření povedlo.
Zápis 28.1. - 1.2
V těchto dnech se chování prevostovek nijak nezměnilo. Každé ráno přepouštíme Chipa k Terezce. Ten k ní přiběhne, začne okolo ní běhat jako šílený a neustále ji pobízí k nějaké aktivitě. Někdy s ním začne také běhat, ale většinou se jí do toho moc nechce. A pak se opakuje to, co už jsem popisoval.
Zápis 8.2.
Při pozorování veverek jsem zjistil, že Chip už není tak aktivní jako v předchozích dnech.