Náš chov - poznámky z deníku, na pokračování
Zápis 7. 1. 2014
Dnes jsme si přivezli do naši mini zoo krásnou skupinku mangust. Jedná se o dva samce a jednu samičku, ve věku 1/2 roku. Mangustičky jsou velké jako dospělý potkan a dá se říci, že už o moc nevyrostou. Měli jsme trochu obavy, jak budou reagovat na naše psy a papoušky, ale tyto obavy se po jejich umístění do terária zcela rozplynuly. Po jejich vypuštění do nového domova, si okamžitě začaly prohlížet každý kout. Samozřejmě je nejvíce zajímaly dvě budky, z nichž jedna je umístěná na podlaze a druhá v horní části terária, na dřevěné plošině. Dále je velice zajímala velká nádoba s pískem, ve které se vždy zastavili přehrabaly písek a pokračovaly v prohlídce.O mangusty se ihned začali zajímat naši pejsci, dvě jorkšírky a jedna kavalírka. Ihned se přiřítily ke sklu terária a Sany, jorkšírka, začala štěkat jako o život. Do mangust, jako když střelí a už byly tytam v boudě. Ale nezůstaly v ní dlouho. Najednou vykoukla jedna, druhá a na konec i třetí hlavička. Chvíli pozorovaly štěkající Sany a ostatní psí slečny a netrvalo dlouho a znovu si začaly prohlížet svůj nový domov. Jedna z nejodvážnějších přišla dokonce až ke sklu, tam, kde stála Sany. Ta ani nedýchala a celá se třásla. Po chvilce mangustička pokračovala ve své činnosti. Když jsme se k terárku přiblížili my, reagovaly na nás stejně jako na psí holky. Ta nejodvážnější vylezla, prohlížela si nás a vydávala takové protáhlé pískání.
První den dostali k jídlu kuřecí srdce, krevetky, banán a jablko nakrájené na menší kousky. Nejprve se vrhly na misku s vodou a pak začali prohlížet misku s potravou. Každá si vzala kousek srdce, krevetky a banánu. Mysleli jsme si, že ráno bude miska prázdná, ale byl to omyl. Snědly už jen banán a to bylo vše.
Zápis 8 - 12.1.
Ráno jsme zjistili, že mangusty už čile pobíhají po terárku. Ve dne jsou značně aktivní a neustále se zajímají o vše, co se děje v jejich okolí. Na psy už vůbec nereagují a na nás pouze tehdy, když v blízkosti terárka uděláme prudší pohyb. To hned zmizejí v boudě.Jedna vždy po chvíli vyleze a jde zjistit, co se děje. Vydává přitom písklavé zvuky. Když zjístí, že je vše v pořádku, zvláštňím pískotem to sdělí těm v boudě. Ty okamžitě vyběhnou ven a znovu se věnujou slídění po terárku. Často hrabou v nadobě s pískem.Do ní chodí vykonávat svou potřebu. Často jsme také pozorovali, jak všechny mangustičky a to jedna po druhé, značkují pachovými žlazami, kovovou tyč, která drží horní plošinku. Je sranda se na ně dívat. Přijde první, očichá tyč, udělá stojku na předních, zadníma nohama obejme tyč a tře o ní pachové žlázy. Takto se všechny několikrát u tyčky vystřídají. Jinak se k sobě chovají přatelsky, společně se vyhřívají pod žárovkou, stočené jedna přes druhou. Někdy se však dohadují u misky s potravou. Tu tvoří kuřecí maso, holata myší a potkanů, malé myšky, sarančata, moučné červy, a to jako základ. Jako doplněk podáváme různé druhy ovoce.Jak jsme zjistili, zatím mají nejraději banán a jablko. Z živočišné potravy mají nejraději holata myší a potkanů a sarančata. Do té se pustějí jako první. Nakonec však během dne sežerou i ostatní předloženou potravu. Samozřejmou součástí jídelníčku jsou i vitamíny a minerály. My jim myši a holata sypeme Roboranem H a Plastinem. Velké obavy jsme měli z toho, jak budou mangusty reagovat na papoušky, zejména na jejich křik. Byli jsme však překvapeni, neboť na ně prakticky nereagují. Jen když nějaký papoušek přelétne v blízkosti jejich terárka, zastaví se a hledí. Žádný úprk do boudiček nenastává. Nedávno jsem jim čistil podlahu a nechal jsem otevřenou celou polovinu terária. Stražce a průzkumník, ta nejodvážnější mangusta, samozřejmě jako vždy,za občasného pískáni , neustále sledovala mou činnost. Když jsem poodstoupil od otevřeného terárka, přišla až k okraji, přední nohy si dala na vodící lištu skla a koukala zvědavě na klec s Rikoušem. Charlottka měla obavy, že uteče. Nakonec jsem se pohnul a zvědavec byl na opačné straně terária. Ještě se musím zmínit o jedné věci. Všechy si berou sarančata z ruky. Nejprve si vezme ta nejodvážnější a pak i ty dvě.
Zápis 13.1. -27.1.
Mangustičky prospívají dobře. Jsou velmi hravé, honí se mezi sebou a provokují naše psí slečny . Adélka je z holek nejaktivnější. Příjde ke sklu a zírá na mangusty, kroutí ocasem a občas štěkne. Nejodvážnější z mangust příjde ke sklu a postaví se na zadní a předníma nohama škřabe sklo. Někdy na sko skočí ale to Adélka většinou nevydrží a packama bouchne do skla. No a takto to je pořád dokola. Nejvíce si však magusty vyhrají s chlupatým hadrem.
