Základní komunikace
22. 12. 2013
Krokodýli začínají komunikovat už od narození, tedy dalo by se říci ještě před ním, a to těsně před vylíhnutím. Mláďata ve vajíčku svým voláním upozorňují svou matku, že je čas líhnutí. Ta následně rozhrabe hnízdo a pomahá mláďatům dostat se z hnízda do vody, některé druhy mláďata přenášejí v tlamě. Těm, která se špatně líhnou pomahá tak, že vezme vajíčko do tlamy, jemně je pomačká a tím uvolní mládě. Dále je to volání mláďat o pomoc, při hrozícím nebezpečí. Tato komunikace u mláďat, je známá u všech druhů krokodýlů, aligátorů a dále u gaviálů. Je to vlastně komunikace verbální, dědičná.
Komunikaci krokodýlů tedy můžeme rozdělit na verbální a neverbální, tyto dvě se někdy spojují a používají se současně.
Verbální - akustická komunikace: patří do ní škála zvuků, jako je řev, bučení, chroptění, kašlání, syčení, vypouštění vzduchu pod vodou, při kterém vzniká hlasité bublání.
Neverbální - komunikace pohybem těla : tělesné vibrace, nafouknutí těla se vzpřímeným postojem,, široce rozevřená tlama, zdvižení ocasu obloukovitě nad vodní hladinu, zdvižení hlavy šikmo nad vodní hladinu, vzájemné tření čenichů a tlamy, vzájemné tření lícní části hlavy a tření hřbetu. Tření můžou předcházet letmé dotyky.
Dále je možné krokodýlí komunikaci rozdělit podle významu na teritoriální, dobu námluv a obrannou.
Teritoriální komunikace: používají jí zejména samci a to řevem a postojem těla, a dále ostatní, zejména níže postavení jedinci postojem těla. Nadřazení jedinci, ukazují nad vodou hřbetní část, obloukovitě prohnutý ocas a při tom většinou plácnou tlamou o vodní hladinu. Někdy to spojí i s vypouštěním bublin pod vodou,což je výhrůžka.Tím ukazují svojí dominanci. Podřízený jedinec, při setkání s dominantním, většinou zvedne tlamu šikmo nad vodu a tím uzná svoje nižší postavení.
Komunikaci v době námluv : hlasitou komunikaci používají zejména samci, ale u aligátora severoamerického jsou to i samice. Samec láká samici k sobě zejména zmíněným řevem a dále vibrací těla pod vodou, přičemž dochází k hlasitému čeření vody v oblasti hřbetu. Při samotném prvotním kontaktu, se navzájem o sebe třou v oblasti šije a lící. Následně dochází k páření.
Obranná komunikace: je to zejména syčení, spojené s otevřenou tlamou a někdy s následným naznačením útoku proti vetřelci. Tuto obrannou komunikaci používají často samice, při obraně hnízda nebo mláďat. Často je používaná na souši. Ve vodě je to obdobné a někdy je to spojeno s hlasitým vypouštěním vzduchu z tlamy, do vody.Když u mých kajmanů vybírám síťkou nečistoty z vody, tak vždy, se kajmani nafouknou, vzpřímí se na všech čtyřech a syčí. Když to nepomahá a přiblížím se více, tak následuje průdký výpad směrem k síťce, s otevřenou tlamou a průdkými pohyby ze strany na stranu. Někdy , když jsou rozrušení švihají ocasem ze strany na stranu, jako kočky. U krokodýlů čelnatých jsem pozoroval při vložení síťky do vody jiný postoj. Nejprve syčí a vypouštějí vzduch pod vodou, čímž vzniká hlasité bublání. Když to nepomůže zvednou hlavu nad vodu a široce otevřou tlamu a čekají. Pokud se přiblížím se síťkou blíže k nim, podniknou výpad a někdy se jim povede do síťky kousnout. Ihned jí však pustí a stáhnou se. Toto se děje většinou, když pohybují síťkou. Když přestanu a nechám jí v klidu, snaží se nenápadně připlout a napadnout jí.
Komunikace krokodýlů je prozkoumána jen částečně. Dlouhodobý výzkum komunikace byl prováděn pouze u některých druhů krokodýlů. V zajetí některá komunikace, kterou používají ve volné přírodě, zcela zaniká a tak není možné způsob komunikace v zajetí brát za bernou minci. U některých druhů se komunikace odlišuje, u některých určitá komunikace zcela chybí, nebo nebyla pozorována. Je tedy nutné v této oblasti provést mnoho dalších vědeckých výzkumů, které jistě přinesou něco zajímavého v oblasti komunikace krokodýlů. Krokodýli maji jednu z nejsložitějších komunikací ve skupině plazů.
